Je to nejznámější dravá ryba u nás a téměř v celé Evropě. Chybí jen na Pyrenejském poloostrově, v jižní Itálii a v části Balkánského poloostrova. Žije dále v Asii i Severní Americe. Můžeme se s ní setkat prakticky ve všech pásmech – od nížinných vod po pstruhové revíry, kde je ovšem nežádoucí. Má válcovité tělo, šedozelený hřbet, stříbřitě zelené boky s mírným ocelovým nádechem, na bocích nažloutlé příčné pruhy. Břicho má bílé a na něm světle šedé skvrny.
Štika patří k našim největším rybám. V posledních letech byla ulovena v přehradní nádrži na Lipně štika, která měřila jeden a půl metru a její hmotnost přesáhla 24kg. Desetikilové štiky by nebyly vzácností, to by ovšem nesměla být štika tak přitažlivým terčem pro rybáře. Nepomáhá ani to, že se smí lovit jen v druhé polovině roku. Její nejmenší lovná délka je 50cm. Štika je velmi žravá, na kilogram přírůstku své hmotnosti spotřebuje až 7kg jiných ryb.
Je nedocenitelným článkem biologické rovnováhy ve všech vodách. Pohlcuje především plotice, okouny, perlíny, hrouzky, proudníky, ježdíky, slunky a z nich pak zejména ty jedince, kteří degenerují, nebo jsou nemocní či poranění. V Táboře provozuje Český rybářský svaz jedinečnou štičí líheň. Produkuje ročně přes 50 milionů kusů štičího plůdku pro naše vody i na export. Z této líhně přichází též odrostlejší plůdek, který je již více odolný proti nejrůznějším nebezpečím.
Náhodně vybrané revíry, kde je tato ryba vysazena