Patří k nejmenším kaprovitým rybám, dorůstá jen zcela výjimečně délky 20cm. Průměrná délka bývá kolem 10cm. Hlavu má poměrně velkou, tupou, u tlamy 2 vousky, velké oči jsou značně vysoko posazené. Zploštělé tělo na břišní straně naznačuje, že je rybou dna. Poměrně velké šupiny snadno opadávají, bereme-li rybku do rukou. Hřbet hrouzka je tmavomodrozelený. Na bocích, které jsou pokryty také několika příčnými temnějšími pásy, pak vyniká ocelová modř.
Hrouzek žije ve všech našich tekoucích vodách s výjimkou chladných pstruhových bystřin. Vyskytuje se však jen v některých zemích Evropy. Chybí například na Pyrenejském poloostrově, v jižnějších oblastech Itálie, ve Skandinávii, Skotsku a Řecku. Potěr i dospělí jedinci žijí v hejnech. Je oblíbenou nástražní rybkou při lovu dravců, zejména štiky. Nastražený hrouzek rád proniká k břehům do mělčích vod, aby se ukryl ve vodních porostech nebo u kamenů.
Vedle hrouzka obecného je ještě několik jeho dalších forem. Například hrouzek dlouhovousý – Gobio uranoscopus (Agassiz) – žije v přítocích Dunaje. Dále hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri) a hrouzek běloploutvý (Gobio albipinnatus), který je v přítocích řeky Moravy. Rozdíly mezi nimi nejsou výrazné. Rybářský řád nestanoví nejmenší lovnou délku hrouzka. Hrouzci dlouhovousí, běloploutví a Kesslerovi jsou celoročně hájeni. Jen obecný není hájen!